Prívlač sa dostáva v ostatnom čase na výslnie športového rybolovu. Svedčí o tom nielen rastúci počet priaznivcov tohto odvetvia, ale aj viac záujemcov o pretekársku prívlač. V Slovenskom RYBÁROVI sme si už predstavili popredných slovenských pretekárov, nedávno sme začali predstavovať špičkových prívlačiarov - našich českých susedov, ktorí boli raz majstri sveta a trikrát skončili na striebornom mieste a na tých ostatných, v máji, sa im ušla bronzová priečka. Dnes sme si pozvali na rozhovor skvelého pretekára Miroslava Zvolánka...
info
Kategória: Prívlač
Vyšiel v čísle: AUGUST 2010
Počet strán v magazíne: 3
Od strany: 36
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Miroslav Zvolánek (pretekár)
Vek: 38 rokov
Bydlisko: Tábor
MO ČSR: Tábor
Názov ligového tímu: Tábor, M+W rybářský ráj Daiwa
Ako dlho chytá ryby: od 8 rokov, súťažne 15 rokov
Najväčšie úspechy v domácich súťažiach: 3. miesto v súťaži družstiev na majstrovstvách ČR
Najväčšie úspechy v medzinárodných súťažiach:
2. a 3. miesto v jednotlivcoch majstrovstiev ČR v prívlači, 4x majster ČR v družstvách v prívlači
Počet reprezentačných štartov na MS: 1x
Začnime otázkou týkajúcou sa pretekárskej prívlače. Čo považuješ za svoj naj úspech?
Všech svých úspěchů v závodě jednotlivců si vážím. Osobně však dávám přednost výsledkům v závodě družstev, či týmů. Všichni musí vše podřídit týmu a to není vždy jednoduché. Proto za svůj největší úspěch považuji,vítězství v družstvech na MiČR a samozřejmě to,co se nám povedlo na MS v Bulharsku.
Aké tu máš ešte ciele?
Momentálně vše podřizuji nadcházejícímu MS v Chorvatsku. (rozhovor vznikol pred MS) Tam je cíl jasný: týmové zlato! V přívlačové lize si s týmovým kolegou R. Bayerem žádné cíle nedáváme. Snad jen, aby to jeden druhému nezkazil. Chytat s radostí a pro pobavení. To pro nás bylo a vždy bude důležité.
Pretekáš už 15 rokov. Nemáš niekedy chuť to zabaliť a chodiť na ryby už len pre svoje potešenie?
Ryby chytám vždy jen pro radost, potěšení či odpočinek. A závody nejsou výjimkou. V poslední době mě však pronásledovali zdravotní problémy. A tak musím přiznat, že jsem o tom v loňském roce vážně uvažoval.
Je medzi pretekármi veľká rivalita, alebo to beriete skôr kamarátsky?
Soutěživost a rivalita je jistě v každém z nás. Náš ligový tým z Tábora to ovšem bere zcela kamarádsky. Jako setkání přátel. A myslím, že tak by to mělo být. Přehnaná rivalita a vzájemná nevraživost závodům jen a jen škodí!
Máš dlhoročné skúsenosti s pretekárskou prívlačou. Čo by si odporučil začínajúcim pretekárom, alebo družstvu, ktoré by chcelo pretekať v prívlači?
Je třeba si hned na začátku uvědomit, co je vlastně závodní přívlač. Je zcela specifická a ve většině směrů se naprosto odlišuje od klasické přívlače. Proto neznamená, že dobrý rybář musí být i dobrý závodník. Pokud toto vše chápou, pak už zbývá jediné: vzít všechen svůj volný čas a přijít mezi nás. Tady se vždy najde někdo, kdo poradí, pomůže… Pak už jen stačí dobře a pozorně se dívat. To je lepší než rady na „sucho“.
Máš svoj recept keď sa ti nedarí? Je to aj o psychickej pohode? Bývaš pred pretekmi nervózny?
Když se nedaří? Na to snad ani recept neexistuje. Já se prostě snažím chytat stále dál a dál, jako kdyby se dařilo. Ovšem ne vždy se to daří. To pak začnu měnit nástrahy a jsem ztracen! Takže psychika tu určitě hraje velkou roli. Někdy možná i tu rozhodující. Před samotným závodem ale nikdy nejsem nervózní. Vždy se totiž na závod těším, tak jaká pak nervozita? Na to je dost času během závodu, když se např. nedaří. A jsme zas na začátku…
Do akej miery je pre teba dôležité poznať pred pretekmi trať? Zháňaš si vopred informácie o trati, kde budeš loviť?
Pro mé chytání není nezbytné znát přesně dané místo na řece. Dokonce je pro mě někdy i lepší ho neznat, a to když mi nevyhovuje charakter té dané řeky. Pokud ovšem mohu a čas to dovolí, tak si s týmovým kolegou na vybrané závodní vody rádi jedem dopředu zachytat. Většinou však mimo předpokládaný závodní úsek.
Máš radšej ultraľahkú prívlač ako trebárs na pretekoch, alebo lov väčších rýb?
Kdysi to bylo jinak. Dnes ovšem dávám zcela přednost ultra lehké přívlači. A to nejen při závodech.
Obľubuješ, okrem prívlače, aj iný druh rybolovu?
S manželkou a dětmi rád vyrazím jen tak u vody „posedět“ u prutů. Není to ale zrovna rybařina, co vyhledávám. Mám rád aktivní způsoby rybolovu. Jako je plavná, které se věnuji před sezonou a hlavně muškaření, kterému se věnuji na podzim.
Prezradíš čitateľom, ktorú rybu lovíš najradšej a nejakú tvoju „zaručenú“ fintu na ňu? Či už nástrahu, alebo techniku...
Nemám opravdu oblíbenou rybu, kterou bych upřednostnil před ostatními. Rád lovím především v mělčinách na malé doma upravené rotační třpytky. Z úlovků jsou zde především jelci, okouni a boleni. Většinou vše ve velikosti mezi 10 – 30 cm. To jsou mé oblíbené ryby.
Ako vidíš budúcnosť v prívlači? Či už v pretekárskej, alebo aj vo všeobecnosti prívlači ako takej? Čo myslíš, kam speje prívlač a ako sa bude loviť trebárs o 10 rokov?
Je třeba více se začít věnovat práci s mládeží. Protože právě tito mladí a začínající rybáři jsou naše budoucnost. Jaké si je vychováme, taková bude i budoucnost přívlače. Ono ne nadarmo se říká „jaký si to uděláš, takový to máš“. Myslím, že u nás v Čechách je už pomalu čas „bít na poplach“. První snahou vše změnit bylo loňské uspořádání 0. ročníku MMiČR juniorů v Přelouči a vytvoření juniorské reprezentace ČR pod vedením V. Nekvapila. Co se týká vybavení, tak to určitě půjde stále dál. Nové a nové nástrahy, nové technologie, pruty, navijáky atd. Sám bych si přál, aby se už nic nevymýšlelo. Už dnes bych si mohl sednout, dát prut do vidličky a čekat až dravec zabere. Tak si však přívlač nepředstavuji. Přeji si, aby se přívlač stala zas přívlačí. Protože nejen „ta“ závodní se dnes mnohokrát podobá více muškaření a plavané než samotné přívlači.
Dajú sa ešte vymyslieť dokonalejšie umelé nástrahy, ako sú teraz na trhu?
Vždy je co vymýšlet a zlepšovat. Jen by to mělo být k prospěchu přívlače!
Keď sme pri tom trhu, tak si myslím, že dnes je úplné presýtený umelými nástrahami, takže nejaký začínajúci vláčkar má určite problém si z takého množstva vybrať. Čo by si mu odporučil pri kúpe nástrah?
Začátky jsou vždy těžké. Proto bych volil gumové nástrahy např. twistery. Jsou snadno dostupné, dostatečně účinné a přitom levné. Nebude vás pak tolik mrzet množství „ztracených“ nástrah. S tím by měl každý začínající přívlačkář počítat. Po získání určité zručnosti už můžeme volit nástrahy podle typu vody, či dokonce ryby, kterou by jsme rádi ulovili. To vše už bez ztrát způsobených špatnými hody, popř. špatným vedením nástrahy.
Skúsení pretekári si často upravujú nástrahy. Prezradíš nejaký svoj grif na úpravu nástrah?
Rád si upravuji rotační třpytky. Zmenšuji je, přitěžuji, barvím. Samozřejmostí je i výroba vlastních twisterových hlaviček a úprava gumových nástrah. Ovšem všechny tyto úpravy nepochází ode mě. Jsou od našeho kolegy reprezentanta Jožky „sokolíka“ Foltýna. Našeho hlavního „vývojáře“ nástrah. Takže otázka spíše na něj.
Kde radšej lovíš? Na riekach, či na stojákoch, alebo potokoch? Máš nejaký obľúbený revír, alebo miesto, na ktoré sa rád vraciaš?
Určitě mám radši tekoucí vody. Nejraději mělké a dobře broditelné partie řek. Na velikosti řeky mi už tolik nezáleží. Znám mnoho míst, kde si vždy dobře zachytám a je jedno, jestli je to na Lužnici, Berounce, Volyňce, Otavě, či jiné řece.
Prezradíš čitateľom svoje tri najobľúbenejšie nástrahy?
Určitě nejoblíbenější je vobler typu „stick“ od Dorada. Oblíbenou nástrahou jsou i rotační třpytky. Zejména pak mepps „komet“ vel. 00 a třpytky od p. Vojáčka. Dále pak gumové nástrahy typu „banjo“ od Relaxu.
Koľko času z roka tráviš v priemere na rybách? A čo na tvoj koníček hovorí manželka? A ako sa pozeráš na „chyť a pusť“?
Trávím zde téměř veškerý volný čas. A to i na úkor rodiny. Nemají to doma se mnou jednoduché. Ještě že je má manželka velmi tolerantní. Bez podpory rodiny by to totiž nešlo dělat. Patří ji za to můj velký dík. Co se týká „chyť a pusť“, sám ryby pouštím. Pokud ovšem máme doma chuť na rybu, tak prostě jdu a rybu si chytím a vezmu si ji. Tak by to asi mělo být. Proto, kdo chce, ať ryby bere a kdo ne, ať ryby pouští.
Nebudem sa ťa pýtať na obľúbený typ udice ani navijaka, ale zaujíma ma, ako často kupuješ nové typy, alebo si spokojný s tým, na čo chytáš? Spomínam to preto, lebo trh je stále väčší a náradie stále dokonalejšie...
Jsem spokojený s tím co mám. I přes to však každý rok přikoupím něco nového.
Odchádzaš niekedy od vody bez záberu aj ty?
Stát se to může. Zvláště při objevování nových a neznámých míst. Díky trenéru ČR D. Maixnerovi si vedu záznamy, a tak vím, že za poslední 3 roky se mi to nestalo ani jednou.
Veľa Čechov a Slovákov jazdí za rybami do sveta. Vieš o nejakom mieste v Čechách, ktorý by si poradil rybárom zo sveta?
To je těžké, protože většina našich řek stojí za návštěvu. Jsem z Tábora, tak volím Lužnici. Jsou tu zastoupeny všechny běžné druhy našich ryb. A tak by si mohl každý přijít na své.
Jazdíš za rybami do sveta aj ty? Ktorá krajina, alebo miesto zanechalo v tebe najväčší dojem a nedá sa mi ešte nespýtať, či nemáš nejaký sen, kam by si sa chcel vybrať za rybami?
Nejsem cestovatel. Dálky mě nelákají. Přesto jsem byl v Norsku a loni ve Španělsku. U mně je to jednoduché, jak jsou někde ryby a můžu je chytat, tak je tam vždy krásně. Pokud bych si mohl a chtěl někam jet, byl by to určitě Nový Zéland.
Čo ti najviac prekáža pri brehoch našich riek?
Ploty a neurotičtí majitelé pozemků v jejich okolí. Na to si ovšem člověk časem zvykne. Na co si asi nikdy nezvyknu a v posledních letech se s tím setkávám, bohužel, stále častěji, to jsou „naše“ slavné revitalizace a regulace vodních toků.
Čo hovoríš na terajší rybársky zákon?
No, určitě není dokonalý. Nad některými pasážemi zůstává i rozum stát. Přesto můžeme být rádi, že existuje.
Spomenieš si na nejakú kurióznu situáciu či príhodu pri rybačke?
Příhod, co potěší ostatní, ale aktéra samotného ne, znám poměrně hodně. Tyto příhody znají důvěrně všichni přívlačoví závodníci. Při každém setkání se dávají vždy k „lepšímu“. Do časopisu bych o nich ale raději nepsal. Většina je velmi osobní. Tak aspoň jednu od moře z Norska. O tom, že při rybaření na moři nemusíte ulovit jen ryby, nás přesvědčil jeden náš (samozřejmě, nejmenovaný) kolega. To, když ani po několika hodinovém rybolovu neulovil rybu. Zatím co mi vedle něj v lodi tahali z vody rybu za rybou. Asi po 5-ti hodinách nevydržel naše neustálé narážky na jeho rybářské umění, kde jsme mu dávali za vzor i všudy přítomné mořské racky. Možná to byly naše narážky, možná to jejich věčné skřehotání. Kdo ví. Rozhodl se s tím však rázně skoncovat. Se slovy „když nemůžu chytit rybu, tak chytím racka“ si vyhlédl asi 40 m vzdáleného racka, který právě přistával na hladině. Nahodil a… k našemu překvapení „zásah“ hned prvním hodem. Rázem byl mistr svého oboru. Profík, který dokáže nahodit na předem určené místo. Euforii ovšem vzápětí vystřídal zdravý rozum. Co s ním teď budeš dělat? - zněla okamžitě naše otázka. A už se v „duchu“smáli při představě, jak racka zbavuje svého twistera. Neboť možnost odříznout racka i s 50 m vlasce, jsme totiž okamžitě vyloučili. Racek by na to mohl doplatit i životem a to jsme v žádném případě nemohli připustit. Kolega se námi ale nenechal vyvést z rovnováhy a s klidem pravil: „Co by, uděláme to úplně stejně jako, když chytím rybu. Já ho přitáhnu k lodi a Míra mu vyndá háček a pustí zpět na svobodu. A tak se opravdu stalo. Racek vyvázl bez úhony a kolega byl hrdina dne, tedy spíše večera.
Poznáš sa so slovenskými prívlačiarmi? Myslíš že existuje nejaký väčší rozdiel medzi nimi a českými prívlačiarmi?
Ano, některé znám osobně. Účastníme se totiž společných závodů. Jako je MMiČR a MMiSR, Hustopečský pohár, Jestřábice, či Striebornica. Samozřejmě, jsme v kontaktu i při MS. Žádný velký rozdíl mezi námi nevidím.
Za rozhovor poďakoval Miro Mikáč
Celá fotogaléria k článku
PrihlásenieRegistrácia 
